O knize: 1989 / Napsáno nepublikováno, redakce klasifikováno jako „zamítnutá“ díla, Voltairova (1694-1778) báseň „Panna z Orleans“ byla jednou z nejskvělejších protináboženských brožur, jaké světová literatura znala, přináší velký sociální obsah v lehkomyslných obrazech. Její bystré, bujaré, odvážné básně nejenže neztratily svůj ohlas v naší době, ale naopak získaly velký ohlas díky svému satirickému patosu pro svou báseň Voltaire použil jednu z dramatických epizod Stoleté války mezi Francií a Anglií – osvobození Orleansu od obléhaných anglických jednotek Voltaire odhaluje sladkou a svatouškovskou legendu o Panně Orleánské jako vyvolené z nebes a vytváří zničující satiru na církev, náboženství a duchovenstvo. Voltaire si parodicky hraje na motiv zázračné moci, která pramení z čistoty a nevinnosti Jeanne a která se údajně stala klíčem k jejímu vítězství nad Angličany, dovádí Voltaire tuto myšlenku do bodu absurdity: děj je založen na skutečnosti, že Jeannina dívčí čest je předmětem útoků a zákeřných intrik ze strany nepřátel Francie. Autor přináší na stránky básně celou galerii zhýralých, prolhaných, sobeckých duchovních různého postavení – od arcibiskupa až po prostého mnicha. Zhanna v jeho básni je hospodská s červenými tvářemi s těžkými pěstmi, schopná postavit se za svou čest a přimět nepřátele k útěku na bitevním poli. Nápad na báseň zřejmě vznikl ve 20. letech 18. století. Voltaire na tom pracoval pomalu, s dlouhými přestávkami. První písně byly napsány na začátku 30. - koncem 40. let.